Pražský hrad

Pokud byste vládli osadě na řece Vltavě a nad osídlením by se tyčil takový ideální kopec jako je Opyš, také byste si zde určitě vybudovali hradiště. A protože osada Praha ležela v ideálních místech křížení obchodních cest, rostla, bohatla, zvětšovala svůj vliv a s tím také rostl význam hradiště, které bylo nejprve sídlem českých knížat, později králů a nakonec prezidentů. V různých pramenech se uvádí, že je Pražský hrad největším hradním areálem na světě. Ať to je nebo není pravda, areál hradu je skutečně impozantní a v dnešních dobách i architektonicky rozmanitý. Nejdůležitější a nejkrásnější stavbou Pražského hradu je Chrám svatého Víta, oficiálně nazývaný Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Silueta katedrály je také určující prvek pro tvar hradu. Co si budeme povídat, bez katedrály by to skutečně nebylo ono.

Katedrála nad mlhou - Řeklo by se ideální výška. Ideální výška mlhy, ideální výška položení katedrály a do toho ideální poloha vycházejícího slunce. To ráno bylo zkrátka ideální.

Nebyl bych správným milovníkem mlhy a pražským fotografem, kdybych se nesnažil zachytit katedrálu plující nad mraky resp. nad mlhou. Přijde mi to jako perfektní symbolika pro vizuální vyobrazení jedné z nejkrásnějších církevních staveb na světě. Vezměme to čistě z praktického hlediska a hledejme místa, odkud by se dala taková fotografie pořídit. Nejvyšším pražským výhledem je Petřínská rozhledna, která je však při ranních mlhách uzavřena. Stejně tak vzdušný prostor v okolí hradního areálu je zcela uzavřen pro drony. Na pevnou zem se tak ráno můžeme postavit pouze pod Strahovský klášter, kde je výhled na Pražský hrad a kotlinu Malé Strany nejkrásnější.

S věžemi Chrámu svatého Víta vypadá fantasticky kotouč měsíce. Je to sice takové fotografování na dlouhé lokty, mnoho čekání a mnoho neúspěšných pokusů, ale když už se to povede, stojí to většinou za to. Je důležité, aby byl měsíc (ideálně v úplňku) co nejníže nad horizontem. Čim je výše, tím více svítí a již nelze zachytit jeho povrchovou strukturu společně s detaily věží.

Podzim v Praze - Zdálo se mi to jako sen. Stál jsem na vyhlídce a nad Vltavou se převalovaly husté bochánky mlhy, slunce se prodralo skrze mraky a vykouzlilo na obloze barvy, jaké jsem již dávno neviděl. A to vše v neskutečně barevné podzimní kulise malostranské kotliny.

Pražský hrad s mostem - Nejklasičtější z pražských fotografovaných pohledů. Tuto scénu ročně vyfotografují miliony turistů a tak nám pražanům nezbývá nic jiného, než zachytit tuto nádheru v nějakých lepších a prchavých chvílích - pocukrovaná Praha a magický přechod dne a noci.

Pohlednicově dlouhodobě nejzajímavější vyobrazení Pražského hradu je ze Smetanova nábřeží, protože se do záběru vejde i Karlův most. Možností ztvárnění je zde mnoho. Ve dne za světla nebo v noci při umělém osvětlení, v létě, kdy slunce zapadá za Hradem a barví oblohu neskutečnou pohádkovou paletou barev, v zimě pod sněhem nebo s podzimními barevnými stromy na nábřeží Kampy. Ta chvíle, kdy zde turista stane poprvé, musí být úžasná. Já si na tu svojí první chvilku nepamatuji, vídám tento pohled na Hradčany od malička a přijde mi stále krásný a neokoukatelný.

Hradčanské náměstí - Hradčanské náměstí je většinou okolo západu slunce plně ve spárech nenasytných turistů. Vypadá to ale, že pražští turisté nevydrží mnoho a při obyčejné krátné letní přepršce berou nohy na ramena. Jejich chyba. Po dešti přichází vyjasnění a z pod mraků zasvítí krásným červeným světlem zapadající slunce, podívaná, která není každý den.

Skvost, jakým je Pražský hrad, si musíme hýčkat a musíme se o něj starat. Všichni Pražané a snad i všichni Češi jsou na Hradčany po právu hrdí. Já budu dál pokračovat v toulkách kolem Hradu i v podhradí, a když budu dostatečně vytrvalý, tak se mi občas podaří pořídit zajímavá a neokoukaná fotografie.

Všechny výše uvedené fotografie naleznete spolu s mnoha dalšími v galerii Pražský hrad.