Jsou pražská rána, kdy se vám chlad vkrádá pod kabáty a ani svetry jej nezadrží, prsty na spoušti zebou, ale přesto stále stojíte shrbeni nad stativem a fascinovaně pozorujete slunce, které rychle stoupá zpoza obzoru za Týnským chrámem. Tyto chvíle mají neopakovatelnou atmosféru a tato rána vám již navždy přirostou k srdci.