Slunce pomaličku vykukuje z oparu jarní Prahy, aby se mohlo rozzářit do barev a utopit město v záplavě svého jasu. Nevím, zda středověcí stavitelé pražských věží domysleli vše do důsledků (co se týká fotogenity města, pak asi těžko), ale umístily je fantasticky. Fotograf musí hodně dlouho chodit, než objeví ten správný zákryt nebo naopak řadu věží. Čím více člověk ty naše věže pozoruje, tím více si s nimi rozumí, umí s nimi komunikovat a těšit se z jejich mohutnosti a majestátnosti.