Mou oblíbenou ranní činností v půli dubna a ke konci srpna je opakované brzké vstávání k pražským věžím. Někdy mi bývá odměnou nasládlý růžový marcipán, kterého si mohu ze štědré oblohy naloupat, co hrdlo ráčí. Jindy mi v ústrety svítí zlatý kotouč usměvavého slunce nebo mě vítají dešťové slzy prošedivělých nebes. Jedno je však jisté. Rád se vracím a budu se vracet i v budoucnu. Pražské věže jsou jediné společnice, které jsou mi doma tolerovány.