V srdci zlatavého podzimu, kdy příroda šeptá svou píseň rozloučení, se oči toulají po krajině, která se táhne do daleka. Ohnivě červené stromy obklopují klášter, jenž vyzařuje klid a pokoj. Vzpomínky mísící se s vůní spadaného listí, čas ztrácí svůj smysl a vše se spojuje v jedno.