Přesně si pamatuji na ten prázdninový den, kdy jsem sotva popadaje dech běžel vzhůru po Nových zámeckých schodech, stíhaje poslední světlo na pražských věžích. Ještě že existuje stativ, protože zadýchaný z vrcholně atletického výkonu bych samozřejmě fotoaparát neudržel a všechny fotografie by z tohoto krátkého momentu byly úplně rozmazané.