Je mlha, že není vidět na 50 metrů. Chodce ukrytého až po nos v zimním kabátě potkávám jen čirou náhodou. Vzájemně se zdravíme pohledem, abychom se opět ponořili v bílou neproniknutelnou samotu pražské podzimní mlhy. Jen ti odvážnější se nebojí vejít na starý most. Uprostřed cesty zůstávají skryty oba konce a slyšet můžete jen mezi pilíři valící se vodu. Tady je člověk opravdu sám, ztracen uprostřed velkoměsta.